25.08.2013 10:27:35

Joseph Heller - Hlava XXII

(více)

25.08.2013 10:25:34

Joseph Heller - Hlava XXII

(více)

05.10.2012 10:53:31

Pascal Mercier - Noční vlak do Lisabonu: Markus Aurelius: Hovory k sobě:

Klidně se prohřešuj, prohřešuj se proti sobě a páchej na sobě násilí, má duše; později však už nebudeš mít čas vážit si sebe a respektovat se. Neboť každý má jen jeden jediný život. Ale ten tvůj už skoro uplynul a tys v něm na sebe nebrala žádný ohled, nýbrž jsi jednala, jako by se tvé štěstí týkalo jiných duší ... Ti však, kdož pozorně nesledují hnutí vlastní duše, jsou nutně nešťastní.

05.10.2012 10:52:56

Pascal Mercier - Noční vlak do Lisabonu

Abychom se mohli s něčím rozloučit, musíme se s tím vypořádat způsobem, který by vytvořil vnitřní odstup.

24.06.2012 09:21:08

Louis de Bernieres - Ptáci bez křídel - Boží pomoc vs "přátelství"

Nebyl bůhvíjak vroucí či svědomitý věřící, ale tak jako většina lidí, kteří jsou vychováni ve víře, měl přirozený sklon zajistit si v obtížných, náročných situacích Boží pomoc. Z pohledu božstva se tak podobal oněm starým kamarádům, kteří si zničehonic vzpomenou na dávné přátelství, když jim dojdou peníze, nebo když se člověk náhle proslaví či je jmenován na vlivné místo.

24.06.2012 09:20:40

Louis de Bernieres - Ptáci bez křídel

Dobré věci se v životě vždycky snoubí s nějakou tou újmou.

09.06.2012 10:12:47

Mario Vargas Llosa - Keltův sen

Lidé, co se upálí pro pravdu nebo pro spravedlnost, často napáchají větší škody než jsou ti, proti nimž bojují.

02.06.2012 09:05:29

Don Miguel Ruiz, Don Jose Ruiz - Pátá dohoda

Jestliže už nebudu všemu věřit, jestliže už nebudu pomlouvat, nebudu mít co říci.

02.06.2012 09:05:00

Don Miguel Ruiz - Čtyři dohody

Předstíráme, že jsme něčím, čím nejsme, protože se obáváme, že budeme odmítnuti. Strach z odmítnutí se stává strachem z toho, že nejsme dost dobří. Nakonec se staneme někým, kým nejsme.

11.05.2012 23:09:36

Tana Frenchová - Na Věrnosti

"Já se pokouším vychovávat svoji dceru, Jackie. Už jenom to samo o sobě je úkol, z kterýho každýmu příčetnýmu člověku vstávají vlasy hrůzou na hlavě. A k tomu připočti fakt, že se ji pokouším vychovat v prostředí, kde je ustavičně vedená k tomu, aby ji nezajímalo nic jinýho než móda, sláva a tělesnej tuk, aby o ničem moc nepřemýšlela a místo toho si šla koupit něco hezkýho na sebe ... V jednom kuse z toho umírám hrůzou. Když byla malá, dařilo se mi bejt ještě více méně nad věcí, ale čím je starší, tím víc mě to děsí. Můžeš mě mít za blázna, ale docela se mi zamlouvá představa, že by mohla vyrůstat v zemi, kde jsou lidi tu a tam nuceni řešit i něco podstatnějšího, než jsou bouráky, kterýma si chlapi léčí komplex z malýho ptáka, nebo Paris Hiltonová."

08.05.2012 21:28:34

Film: The Ledge

Umět ocenit něčí laskavost nemusí být stejný, jako ho milovat.

27.04.2012 23:06:34

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Zločin a trest

V cizině jsem byl už kolikrát předtím, a vždycky mi tam bylo na nic. Ne že by tam bylo zle, ale najednou se člověk dívá na východ slunce v Neapolském zálivu, na moře, a je mu nějak smutno. Nejprotivnější ze všeho je, že se ti skutečně po něčem stýská! Ne, doma je líp, tady přinejmenším svaluješ všechnu vinu na ostatní, a sebe omlouváš.

27.04.2012 23:06:13

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Zločin a trest

Na maličkostech ztroskotávají chytří lidé nejčastěji. Čím chytřejší člověk, tím méně počítá s tím, že ho nachytají na maličkost.

25.04.2012 17:17:17

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Zločin a trest

K rozumnému jednání sám rozum nestačí.

21.04.2012 00:31:32

Film: Nebezpečná metoda (A Dangerous Method)

Někdy musíme udělat něco neodpustitelného, jen abychom mohli dál žít.

15.04.2012 18:11:20

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Zločin a trest

Chceme-li se v člověku dobře vyznat, ať je to kdokoli, musíme k němu přistupovat poznenáhlu a opatrně, abychom neupadli do omylů a předpojatostí, kterých se pak velmi obtížně zbavujeme a které těžko napravujeme.

14.04.2012 18:01:20

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Zločin a trest

Chudoba není neřest, o tom není sporu. Já vím, že ani pití není ctnost, to je nasnadě. Ale bída, velevážený pane, bída je, prosím, neřest. Jsa chud, stále ještě neztratíte ušlechtilosti svých přirozených citů, kdežto v bídě vždycky a každý. (Marmeladov)

04.04.2012 17:12:56

Phillippe Claudel - Vnučka pana Linha

Co jiného je lidský život než náhrdelník útrap, který si člověk pověsí na krk?

23.03.2012 19:02:05

Ernesto Sabato - Abaddón zhoubce - To je osud

... neboť podle rodinného zákona bylo třeba nejhlubší dojetí skrývat. Takže ve styku s ostatními lidmi, zvyklými na méně tvrdé způsoby, vypadaly jejich city povrchně, protože otevřeně dávali najevo jen citová hnutí vyvolaná událostmi nevelkého významu. Když tedy příteli zničilo úrodu krupobití nebo nálet kobylek, vedli moudré řeči a litovali ho, kdežto když mu zemřel syn, velká slova a gesta jim připadala nepatřičná. V takových případech starý Bassán nasadil svůj nejvíc strohý výraz a obvykle říkával jen "to je osud". Tuto větu od něho ovšem nikdy nikdo neslyšel, když se mluvilo o pouhé ztrátě úrody, jako by ony veliké a děsivé mocnosti, jež působí pod společným názvem "osud", nesměly být vzývány nadarmo nebo kvůli málo významným událostem.

05.03.2012 18:17:46

Ernesto Sabato - Abaddón zhoubce - Komedie života

Narodí se a hned špiní plínky, blinkají mlíčko (já mu dávám, co nejvíc můžu, víte), tloustnou (no jen se na něj podívejte, jak je hezkoučkej, utírají mu sliny bryndáčkem), rostou, dospějí k jedinečné kouzelné, opravdové chvíli (ach, ti nerozumové, snílci, blázni), a hned už jsou tu hřebíky do hlavy, rady učitelky, které z nich nadělají stádo pokrytců (lhát se nemá, děti, nesmíte si okusovat nehty, nepiště sprostá slova po zdech, nesmíte chybět ve škole), stádo realistů, šplhounů a lakomců (spoření je základem bohatství!). A přitom ani chvíli nepřestávají jíst, vyměšovat a špinit, na cokoli sáhnou. Pak zaměstnání, svatba, děti. A další malá zrůdička blinkající mlíčko před zpitomělýma očima bývalé malé zrůdičky blinkající mlíčko a celá komedie může začít znovu. Boj, hádky o sedadlo v autobuse a o místo v administrativě, závist, pomluvy, ukájení komplexu méněcennosti na vlastenecké přehlídce tanků (trpaslíček se cítí jako silák). A tak dále.
.....
Vlaky začínaly svážet stojící dobytek, na velké mraveniště se snášela noc a mravenečci vylézali z kanceláří ještě s číslíčkem na zádech, sedm hodin přenášejí Papíry a Spisy a říkají přitom dobrý den, pane, s dovolením, pane Malvicino, dobré odpoledne, pane Dolgopoli, chce s vámi mluvit pan Loprete, hrbí se před bezprostředně nadřízenými mravenečky, čistí jim boty, usmívají se jejich hloupostem, plazí se před nimi a pak už pospíchají na metro, cestují namačkaní jako sardinky, strkají se, šlapou si po nohou, sprostě se hádají o místo, namačkaní jako sardinky, navzájem si smrdí, mají pocit, že život je nekonečná cesta podzemkou a nekonečná kancelář, uprostřed přerušená svatbou se svatebními dary, žehlícími prkny a stolními hodinami, a pak dítě, dvě děti (tady mám fotku toho staršího, jen se podívejte, jak chytře kouká, a co on mi jednou řekl, no to mi ani nebudete věřit) a dluhy, konec Kariéry, schůzky v kavárně, v sobotu a v neděli Fotbálek a Koníčci a ravioli, jako dělá paní hostinská. A pak znovu pondělí, vlak a podzemka a Kancelář.
A teď se vracejí stejným vlakem, vestoje jako dobytek. Snášela se noc, vlády se ujímaly fantasmagorické sny a sex, nejdříve pátá noc s deníkem LA RAZÓN, pak šestá se zdokonalenými krádežemi a zločiny a pak TV a spánek, v němž je všechno možné. Všemocné sny, v nichž se mraveneček promění v Hrdinu druhé světové války, v Přednostu kanceláře, v Chlapa, který má odvahu zařvat "kvůli tomu, že jste můj šéf, si ze mě ještě nebudete dělat onuci", v neodolatelného donchuána svádějícího všechny dívky z ministerstva, v nezadržitelného kanonýra z Riveru, ve Fangia, v Majitele Torina, v Carlitose Gardela, v Leguisamu, v Sokrata, v Aristotela Onasise.

Archiv

Rubriky

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se